close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Maine

22. září 2008 v 3:46 |  země a státy

Maine

Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka amerického státu MainePečeť amerického státu Maine
(Vlajka státu Maine)(Pečeť státu Maine)
Přezdívka: The Pine Tree State
Maine na mapě USA
Úřední jazykyžádný, de facto angličtina
Hlavní městoAugusta
Největší městoPortland
Rozloha - Celkem - Z toho souš - Z toho vodstvo39. 86 542 km² km² km² (13,5 %)
Obyvatelstvo - Obyvatel - Hustota zalidnění40. 1 274 923 (2000) 15,95/km² (38.)
Počet okresů16
Časové pásmoUTC -5/-4 (letní čas)
Souřadnice - Zeměpisná šířka - Zeměpisná délka42°58' s.š. až 47°28' s.š. 66°57' z.d. až 71°5' z.d.
Nadmořská výška - Nejvyšší bod - Průměrná výška - Nejnižší bod1 606 m 180 m 0 m
GuvernérJohn Baldacci (D)
SenátořiOlympia Snowe (R)Susan Collins (R)
Oficiální zkratky - Oficiální (též poštovní) zkratka - Tradiční zkratka - ISO 3166-2ME US-ME
Přistoupení do unie15. březen 1820 (23.)
Oficiální webwww.maine.gov
Maják v Portlandu
Maják v Portlandu
Maine je nejsevernější stát USA na východním pobřeží Severní Ameriky. Hlavní město tohoto státu je Augusta. Maine je zhruba 320 mil dlouhý a 190 mil široký. Na severu hraničí s Kanadou (Québec na severozápadě a Nový Brunšvik na severovýchodě), na východě a jihu s Atlantikem a na jihozápadě se státem New Hampshire.
Byla zde poprvé spatřena tzv. "mývalí" kočka, která se později rozšířila do celého světa.
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>

[editovat] Obyvatelstvo

V roce 2000 zde žilo 1 274 923 obyvatel.[1]
Obyvatelé Hispánského původu, bez ohledu na rasu, tvořili 0,7% populace.

[editovat] Informace

[editovat] Nejvetší jezera

  • Moosehead Lake,
  • Richardson Lake

[editovat] Největší řeky

  • Androscoggin River,
  • Kennebec River,
  • Penobscot River,
  • St. John River

[editovat] Informace

  • Přezdívka státu: The Pine Tree State --Borovicový stát
  • Připojen k Unii: Ustaven 15.3. 1820 jako 23. stát Unie
  • Zkratka státu: ME
  • Původ názvu: Podle francouzské provincie Maine
  • Hlavní město: Augusta (22 tis. obyv.)
  • Rozloha v km2: / mil2: 86 156 / 33 128
  • Počet obyvatel v r.: 847 tis. (1940); 969 265 (1960)
  • Počet obyvatel: 1 244 000
  • Pořadí podle velikosti: 39.
  • Pořadí podle lidnatosti: 39.

[editovat] Zajímavosti

  • Pták jako symbol státu: veverka (Parus atricapillus) Adopted by the Legislature of 1927
  • Květina jako symbol státu: borovice vejmutovka - šiška (Legislation of 1895)
  • Strom jako symbol státu: borovice vejmutovka, adopted by the Legislature of 1945
  • Zvíře jako symbol státu: los evropský
  • Hmyz jako symbol státu: včela
  • Drahokam jako symbol státu: turmalín
  • Nejvyšší místo: 1.606 m (Mt. Katahdim)
  • Nejnižší místo: hladina Atlantiku

Obsah

[zobrazit]
 

Louisiana

20. září 2008 v 18:09 |  země a státy

Louisiana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka amerického státu LouisianaPečeť amerického státu Louisiana
(Vlajka státu Louisiana)(Pečeť státu Louisiana)
Přezdívka: Bayou State, Child of the Mississippi, Creole State, Pelican State, Sportsman´s Paradise, Sugar State
Louisiana na mapě USA
Úřední jazykyžádný, de facto angličtina 91,2%, francouzština 4,8%
Hlavní městoBaton Rouge
Největší městoNew Orleans
Rozloha - Celkem - Z toho souš - Z toho vodstvo31. 134 382 km² km² km² (16 %)
Obyvatelstvo - Obyvatel - Hustota zalidnění22. 4 468 976 (2000) 39,61/km² (22.)
Počet okresů64
Časové pásmoUTC -6/-5 (letní čas)
Souřadnice - Zeměpisná šířka - Zeměpisná délka28°56' s.š. až 33°01' s.š. 88°49' z.d. až 94°03' z.d.
Nadmořská výška - Nejvyšší bod - Průměrná výška - Nejnižší bod163 m 30 m -2 m
GuvernérBobby Jindal (R)
SenátořiMary Landrieu (D)David Vitter (R)
Oficiální zkratky - Oficiální (též poštovní) zkratka - Tradiční zkratka - ISO 3166-2LA US-LA
Přistoupení do unie30. duben 1812 (18.)
Oficiální webwww.louisiana.gov
Louisiana je 18. stát Unie, k níž se připojila 30. dubna 1812. Má necelých 5 miliónů obyvatel a rozlohu asi 134 000 km². Z jihu ji ohraničuje Mexický záliv, ze západu Texas, ze severu Arkansas a z východu stát Mississippi. Největším městem je New Orleans, hlavním městem Baton Rogue.

[editovat] Obyvatelstvo

[editovat] Náboženství


Kentucky

20. září 2008 v 18:06 |  země a státy
Kentucky je 15. stát Unie, k níž se připojil 1. ledna 1792. Má něco přes 4 milióny obyvatel a rozlohu 104 749 km². Leží na středozápadě USA. Na severu sousedí s Indianou a Ohiem, na severovýchodě se Západní Virginií, na jihovýchodě s Virginií a na jihu s Tennessee, na západě s Missouri a na severozápadě s Illinois. Hlavním městem je Frankfort, největším městem je Louisville.

[editovat] Obyvatelstvo

[editovat] Náboženství

 


Kansas

20. září 2008 v 18:03 |  země a státy
Kansas je stát ležící na Středozápadě USA. Jeho název je odvozen ze slova Kansa, což v překladu z jazyka kansa znamená Lidé jižního větru.

[editovat] Historie

USA koupily území Kansasu v roce 1803 od Francie jako součást koupě Louisiany. V témže roce byl jako přidružené území připojen k Unii. V roce 1821 se Kansas stal součástí státu Missouri. 30. března 1854 vznikly oddělením od Missouri dva státy: Nebraska a Kansas. Mnoho osadníků cestujících přes Kansas do Kalifornie a Utahu si nakonec tento stát vybralo jako svůj domov a usadili se zde. Zdejším hlavním lákadlem byla velice úrodná půda, a tudíž dostatek potravin. 29. ledna 1861 se Kansas stal plnoprávným 34. státem Unie. 19. února 1861 byl Kansas prvním státem v USA, kde se zavedly prohibiční zákony a zakázala se jakákoliv konzumace alkoholu.

[editovat] Geografie

Jižní hranici Kansasu tvoří Oklahoma, východní Missouri a severní Nebraska. Na západě sousedí se státem Colorado. Kansas leží přesně uprostřed mezi oběma oceány. K Atlantskému i k Tichému oceánu je to stejně daleko. Je zde umístěno zeměpisné centrum "Northamerica. Tento bod je užíván jako centrální referenční bod pro všechny státní mapy. Kansas je téměř rovinatá země, na západě mírně zvlněná. Je zde mírné podnebí a dobrá půda k zemědělství. Silnice jsou tu tudíž lemovány nekonečnými obilnými lány a sily.
  • Nejvyšší bod státu leží ve výšce 1 231 m nad mořem.
  • Nejnižší bod státu leží ve výšce 207 m nad mořem.
  • Průměrná nadmořská výška je 600 m.
  • Šířka státu je 340 km.
  • Délka státu je 645 km.

[editovat] Ekonomika

HDP Kansasu je 81 miliard dolarů, což ho umisťuje na 31. místo v USA. Roční příjem na hlavu je 27 816 dolarů (to je 2 318 dolarů měsíčně, v přepočtu 57 950 Kč).
  • Zemědělskými produkty jsou: dobytek, pšenice, sója, chov prasat, zrno, kukuřice.
  • Průmyslovými produkty jsou: dopravní a zemědělská zařízení, zpracování potravin, chemické produkty, stroje, těžba ropy a jiných surovin, textilní výroba.

[editovat] Demografie

Počet obyvatel Kansasu po sčítaní lidu v roce 2000 činí 2 688 418 obyvatel. Hustota zalidnění je 12,7 obyvatele na km čtvereční.
  • Hlavní město je Topeka (122 377 obyvatel).
  • Největší město je Wichita (344 284 obyvatel).
  • Další důležitá města: Kansas City (146 886 obyvatel), Olathe (92 962 obyvatel), Lawrence (80 098 obyvatel).

Obsah

[zobrazit]

Amy Whinehouse

20. září 2008 v 17:59 |  Hudba

Amy Winehouse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Amy Winehouse
na vystoupení v Berlíně (2007)na vystoupení v Berlíně (2007)
Základní informace
Rodné jménoAmy Jade Winehouse
Narození14. září 1983Anglie Londýn, Anglie
ŽánrySoul, jazz, RnB, Doo-wop
Povolánízpěvačka, textařka
Aktivní roky2003-současnost
VydavatelIsland RecordsRepublic Records
Webwww.amywinehouse.co.uk
Amy Jade Winehouse (* 14. září 1983, Londýn, Anglie)[1] je britská jazzová, soulová a r&b zpěvačka. Její debutové album Frank, které vyšlo v roce 2003, se stalo velice populárním. Pomohl tomu hlavně pilotní singl Stronger than Me. Celosvětového úspěchu se ale dočkala až s druhým albem Back to Black, které vyšlo v roce 2006 a pochází z něj úspěšný singl Rehab. Za desku obdržela i šest nominací na Grammy Awards, z nichž pět proměnila ve vítězství.[2] Je držitelkou i ceny BRIT Awards.
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>

[editovat] Biografie

[editovat] Začátky

Amy se narodila v Londýně v židovské rodině, kde se poslouchal hlavně jazz.[3] Její otec Mitchell Winehouse je taxikář a matka lékárnice.[4] Zhruba v deseti letech začala působit v amatérské rapové skupině Sweet 'n' Sour.[5] Hudebně ji ovlivnilo mnoho osobností různých žánrů. Například Carole King, Prince nebo Madonna. V šestnácti letech začala zpívat profesionálně a podepsala první smlouvu s vydavatelstvím.

[editovat] 2003 - 2004: Frank

Debutové album Amy vyšlo v roce 2003. Všechny texty na albu si napsala sama a hudba byla ovlivněna hlavně jazzem. Kritika na album byla velmi pozitivní,[6] Amy se mohla těšit hlavně srovnání s Macy Gray.
V žebříčcích v Británii se albu dařilo, pohybovalo se na nejvyšších příčkách. To vyneslo albu i několik nominací na BRIT Awards, kde vyhrála v kategorii Nejlepší píseň za singl Stronger than Me.[7]
Později se přiznala, že si stojí pouze za 80% alba, jelikož se jí do nahrávání hodně míchal label a to se jí nelíbilo, ale že je zároveň na své album pyšná, i když by na něm některé věci udělala úplně jinak.

[editovat] 2006- 2007: Back to Black

Album Back to Black vyšlo v roce 2006 a debutovalo na sedmém místě. Později se ale propracovalo až na nejvyšší umístění v britském žebříčku. Hlavní zásluhu na tom měl singl Rehab, kde s upřímností popisuje svou náklonnost k alkoholu, za kterou ji chtěl manažer poslat do protialkoholní léčebny, ona se ale vzepřela, celý manažerský tým vyhodila a začala pracovat s novými lidmi.[8]
Album Back to Black se dostalo také na americký trh, kde se mu velmi dařilo. Nejvýše se dostal na 6. místo, ale po udílení cen Grammy Award, kde Amy proměnila pět ze šesti nominací, se deska vyšvihla na druhé místo prodejního žebříčku. Celkově se desky prodalo přes 8,5 milionu kusů.[9]
18. května 2007 se Amy provdala za svého přítele v Miami na Floridě. V roce 2007 se objevily spekulace, že společně se svým manželem užívá drogy. Ten byl později za napadení zatčen a je držen ve vazební věznici.[10] V říjnu 2007 byli zatčeni za držení marihuany.[11] Později bulvární deník The Sun přinesl šokující fotografie, na kterých Amy kouří crack. Později se předávkovala diazepamem a extází.[12]
Kvůli problémům s drogami nedostala Amy včas víza na předávání cen Grammy Awards, tudíž se muselo její vystoupení přenášet satelitně do Los Angeles.[13]

[editovat] Diskografie

[editovat] Alba

[editovat] Singly

  • Stronger than Me
  • Take the Box
  • In My Bed / You Sent Me Flying
  • Pumps / Help Yourself
  • Rehab
  • You Know Im No Good
  • Back to Black
  • Tears Dry on Their Own
  • Valerie
  • Love Is a Losing Game

Kouzelná rybička - Acapela

28. srpna 2008 v 19:56 | kykofek
Acapela je rybička,která mluví.Stačí kliknout na odkaz Kouzelná rybička Acapela a objeví se její stránka.Tam klikněte na zlatou rybičku a nahoře vyberte jazyk.Pak napište do bubliny nad rybičkou nějakou větu a klikněte na OK.


AC/DC

28. srpna 2008 v 19:11 |  Hudba
Vaše příspěvky udržují Wikipedii v chodu!

AC/DC

AC/DC
AC/DC při koncertě se zpěvákem Bonem Scottem
AC/DC při koncertě se zpěvákem Bonem Scottem
Základní informace
PůvodAustrálie Sydney, Austrálie
ŽánryHard rock
Heavy metal[1][2]
Rock N' Roll
Blues Rock
1973-současnost
Albert, Atlantic, ATCO, Eastwest, Elektra, EMI, Epic Records
acdcrocks.com
Členové
Brian Johnson
Angus Young
Malcolm Young
Cliff Williams
Phil Rudd
Dřívější členové
Bon Scott
Simon Wright
Chris Slade
Mark Evans
Dave Evans
AC/DC je australská hard rocková skupina, kterou v roce 1973 v Sydney založili bratři Angus a Malcolm Youngovi. Kapela je spolu například s Led Zeppelin, Deep Purple, nebo Black Sabbath považována za průkopníky hard rocku a heavy metalu.[3] Členové však styl kapely označují jako rock n' roll.[4]
Kapela prošla několika změnami sestavy předtím, než v roce 1975 vydala své debutové album High Voltage. K další změně sestavy došlo v roce 1977 na pozici baskytaristy, když Cliff Williams nahradil Marka Evanse. V roce 1979 vydala kapela velice úspěšné album Highway to Hell. Zpěvák a spoluautor písní Bon Scott však 19. února 1980 zemřel na otravu alkoholem. Kapela uvažovala o ukončení činnosti, ale brzy byl jako nový zpěvák vybrán Brian Johnson, ex-člen kapely Geordie. Ve stejném roce vydala kapela své nejúspěšnější album Back in Black.
Následující album, For Those About to Rock We Salute You, bylo také velice úspěšné a stalo se prvním hard rockovým albem, které se dostalo na první místo amerického žebříčku. Po odchodu bubeníka Phila Rudda v roce 1983 však začala popularita kapely a prodejnost jejích desek klesat. Nepříznivý trend zvrátilo až album The Razors Edge z roku 1990. Phil Rudd se do kapely vrátil v roce 1994 a podílel se na albu Ballbreaker z roku 1995. Dalším album, Stiff Upper Lip, vyšlo v roce 2000 a bylo kritikou přijato pozitivně. AC/DC v současnosti připravují nové album, které vyjde pravděpodobně v lednu 2008.
AC/DC prodali po celém světě asi 150 milionů alb a z toho 68 milionů ve Spojených státech.[5] Alba Back in Black se celosvětově prodalo 42 milionů kopií, z toho 21 milionů ve Spojených státech.[6] Back in Black je tudíž druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie, úspěšnější bylo jen album Michaela Jacksona Thriller, kterého se prodalo přes 100 milionů kopií[7]. Kapela se umístila čtvrtá na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock televize VH1[8] a televizí MTV byla vyhlášena "sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou Jméno
Angus a Malcolm Youngovi tvrdí, že je název kapely napadl, když viděli zkratku AC/DC na šicím stroji jejich sestry Margaret. V angličtině je AC/DC zkratkou termínu "alternating current/direct current", tj. "střídavý proud/stejnosměrný proud". Bratři měli pocit, že jméno dobře charakterizuje nefalšovanou energii a energická vystoupení kapely.[10][11]
V některých kulturách však zkratka slangově "AC/DC" označuje bisexuály. Kapela se vyjádřila, že si toho nebyla vědoma až do chvíle, kdy jim to po jednom z jejich prvních koncertů řekl taxikář, který je vezl.[12] Někteří náboženští představitelé tvrdili, že zkratka znamená "Anti-Christ/Devil's Child(ren)", nebo "Anti-Christ/Devil Christ", případně má ještě jiné významy.[11] Tyto spekulace se mezi kritiky udržely a ti se snažili kapelu prezentovat jako satanisty. Kapela tyto interpretace svého jména odmítla s tím, že jsou úmyslně vykonstruované za účelem poškození kapely.
Mnoho kapel hrajících cover verze písní od AC/DC nějakým způsobem jméno kapely napodobily, například BC/DC z Britské Kolumbie[13], nebo AC/DShee kterou tvoří samé ženy ze San Francisca[14].
V Česku se kapele někdy přezdívá Praha/Děčín, protože SPZ těchto dvou měst tvoří zkratku AC/DC.

[editovat] Historie

Bratři Angus, Malcolm a George Youngovi se narodili v Glasgow ve Skotsku a do Austrálie se s většinou své rodiny přestěhovali v roce 1963. George se jako první z nich naučil hrát na kytaru a byl členem The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let. V roce 1966 pak vydali mezinárodní hit "Friday On My Mind".[15][16] Malcolm pokračoval ve stopách svého bratra a v Newcastlu v Novém Jižním Walesu hrál v kapele Velvet Underground (neplést se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku).[17]
Dne 1. října 2004 byla hlavní dopravní tepna v Melbourne, Corporation Lane, přejmenována na počest kapely. Představitelé města však zamítli použití lomítka v názvu ulice a ta se tak jmenuje ACDC Lane.[51] Ulice se nachází poblíž Swanston Street, kde byl v roce 1975 natočen videoklip k písni "It's a Long Way to the Top (If You Wanna Rock 'n' Roll)".[22] Již 2. března 2000 byla jedna ulice v Leganés ve Španělsku pojmenována "Calle de AC/DC".[22]
AC/DC byli v roce 2005 s příjmy 25 miliony aus$ druhou nejvíce vydělávající australskou kapelou a to i přesto, že nevydali žádné album, ani nekoncertovali. Nejvíce (50 milionů aus$) pak vydělala kapela The Wiggles.[52]

[editovat] Uvedení do Rock and Roll Hall of Fame a odkaz kapely

AC/DC byli do Rock and Roll Hall of Fame uvedeni v březnu 2003. Během ceremoniálu zahráli písně "Highway to Hell" a "You Shook Me All Night Long" spolu se Stevenem Tylerem z Aerosmith. Ten popsal jejich power chords jako "blesk zespodu, který vám dá druhý nejsilnější proud, která může projít vašim tělem."[53]
Při svém projevu citoval Brian Johnson píseň "Let There Be Rock" z roku 1977:
"In the beginning, back in 1955, man didn't know about the rock 'n roll show and all that jive.
The white man had the schmaltz, the black man had the blues, but no one knew what they was gonna do but Tchaikovsky had the news, he said: 'let there be rock'.
Tohle napsal Bon Scott. Je mi opravdovou ctí přijmout dnes toto ocenění.[54]
"
Odkaz kapely je stále aktuální. AC/DC se dočkali mnoha hudebních ocenění, ať už od kritků, nebo od podobně slavných a respektovaných umělců. Například zpěvačka Lidna Ronstadt prohlásila, že jim v 70. letech nevěnovala pozornost, ale "AC/DC jsou opravdou dobrou kapelou a v současnosti je miluje."[55]
Členové kapely Současní členové

[editovat] Bývalí členové


Deep Purple

28. srpna 2008 v 18:51 | Kozel Matouš |  Hudba
Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Londýně roku 1968. V této skupině dochází ke spojení klasických témat, jejichž propagátorem je především Jon Lord, a hardrockových motivů, které propaguje především Ritchie Blackmore. Spojení těchto motivů oslovilo především mládež první poloviny 70. let, kdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny. Z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení.
Jsou jedni ze čtyř nejznámějších hard rockových skupin. Někdy jsou nazýváni průkopníky heavy metalu, přestože oni sami se nikdy za heavy metalovou skupinu nepovažovali.
Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Londýně roku 1968. V této skupině dochází ke spojení klasických témat, jejichž propagátorem je především Jon Lord, a hardrockových motivů, které propaguje především Ritchie Blackmore. Spojení těchto motivů oslovilo především mládež první poloviny 70. let, kdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny. Z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení.
Jsou jedni ze čtyř nejznámějších hard rockových skupin. Někdy jsou nazýváni průkopníky heavy metalu, přestože oni sami se nikdy za heavy metalovou skupinu nepovažovali.

[editovat] (1967-1970) průlom

V roce 1967 kontaktoval bývalý bubeník skupiny The Searchers, Chris Curtis londýnského obchodníka Tonyho Edwardse v naději že by mohl dělat manažera nově vzniklé skupině. Edwards souhlasil a financoval tento podnik společně se dvěma dalšími obchodními partnery Johnem Colettou a Ronem Hirem (Hire-Edwards-Coletta - HEC Enterprises).
Curtis se pak dal do budování skupiny známé jako Roundabout. Jako první příchozí byl klávesista, hráč na varhany zn. Hammond, Jon Lord; pak přemluvil kytaristu Ritchieho Blackmora aby se vrátil z německého Hamburku na konkurz do nové skupiny. Curtis sám pak brzy odpadl, ale HEC Enterprises, stejně jako Lord a Blackmore, měli chuť v tomto projekt pokračovat, takže brzy byli přibráni basák Nick Simper, pak zpěvák Rod Evans a bubeník Ian Paice (oba ze skupiny The Maze).
Po několika vystoupeních na krátkém turné po Dánsku na jaře 1968, skupina souhlasila s novým jménem navrženým Ritchiem podle písničky Deep Purple od Petera De Roseho, která byla oblíbenou písničkou Ritchieho babičky.
V říjnu roku 1968 měla skupina fantastický úspěch v USA (ale ne ve Velké Británii) s předělávkou od Joe Southa Hush, která byla na jejich debutovém albu Shades of Deep Purple, takže byli vybráni jako předkapela pro turné skupiny Cream nazvaném Goodbye. Brzy však byli z turné vyřazeni, údajně proto že byli lepší než Cream. Druhé album skupiny, The Book of Taliesyn, bylo vydáno v USA shodně s tímto turné, ačkoliv doma nebylo vydáno až do roku 1969, kdy bylo vydáno zároveň s jejich třetím albem Deep Purple, které obsahovalo jednu skladbu se smyčci a dechovými nástroji.
Po těchto třech albech a intenzivním koncertování po Spojených státech, byli Rod Evans a Nick Simper bez okolků vykopnuti a nahrazeni zpěvákem Ianem Gillanem a basákem Rogerem Gloverem, bývalými členy skupiny Episode Six. Byla tak vytvořena pětičlenná sestava Deep Purple "číslo 2". V tomto obsazení vydali singl, který obsahoval předělávku písničky dvojice Greenaway-Cook s titulem Hallelujah, která byla propadákem, avšak později byla úspěšná v muzikálu "Hair". Skupina pak získala potřebnou publicitu třídílným symfonickým eposem Concerto for Group and Orchestra, složeným Johnem Lordem jako jeho sólovým projektem a provedeným v Royal Albert Hall skupinou společně se symfonickým orchestrem Royal Philharmonic Orchestra, řízeným Malcolm Arnoldem. Společně s projektem Five Bridges od The Nice, to byla jedna z prvních spoluprací mezi rockovou skupinou a symfonickým orchestrem. Někteří členové skupiny Deep Purple (Blackmore a zvláště pak Gillan) nebyli moc rádi že byli označováni jako "skupina která hrála s orchestrem", zatímco oni měli zájem stát se spíše hard rockovou skupinou.

[editovat] Na vrcholu slávy

Krátce po vydání nahrávky s orchestrem začala skupina hodně koncertovat. Jejich první studiové LP na začátku sedmdesátých let bylo "Deep Purple in Rock"; následoval anglický top-ten singl Black Night. Druhé album, Fireball bylo vydáno v roce 1971 a skupina také zabodovala s hitem Strange Kind Of Woman. Společně Led Zeppelin a Black Sabbath, Purple položili základy heavy metalu.
Deep Purple pokračovali v koncertování. Jejich vystoupení byla v té době naprosto strhující. Oplývala hudební virtuozitou, muzikálností jednotlivých hudebníků a skvělými verzemi studiových nahrávek. V prosinci 1971 odjeli DP do švýcarského Montreaux, aby zde natočili novou studiovou desku a také živé vystoupení. Následovaly již notoricky známé události: při koncertu Franka Zappy a jeho The Mothers v Casinu vystřelil fanoušek na pódium světlici a budova během několika minut shořela do základů. Celá událost inspirovala Rogera Glovera k napsání nesmrtelné písně Smoke On the Water. Deep Purple se přesunuli do hotelu Grand, kde natočili písně pro desku Machine Head, jeden ze základních pilířů hardrocku. V létě 1972 zamířila skupina do Japonska, zaslíbéné země tvrdého roku. Koncerty v Ósace a Tokiu nahrála a výsledkem je snad nejlepší živé album všech dob - Made in Japan. To mělo původně vyjít právě jen v zemi vycházejícího slunce.
V klasickém složení pokračovali Deep Purple v nekonečných koncertních šňůrách. Když se pustili do nahrávání dalšího studiového alba Who Do We Think We Are (1973), obsahující hit Woman from Tokyo, bylo už napětí mezi Ianem Gillanem a Ritchie Blackmorem neúnosné. Gillan oznámil odchod z kapely a Blackmore, který se netajil svými sólovými ambicemi si dal jako podmínku pro setrvání v kapele změnu baskytaristy. Ze stovek adeptů na post sólového zpěváka byl na základě nepříliš kvalitního demosnímku vybrán prakticky neznámý David Coverdale. Baskytaristou a druhým vokalistou se pak stal Glenn Hughes, který dříve působil ve skupině Trapeze. Toto nové složení pokračovalo do roku 1974 s heavy bluesovým/rockovým albem Burn, další velmi úspěšnou nahrávkou. Hughes a Coverdale přidali funky R&B/soul element do hudby skupiny, tento zvuk byl mnohem více patrný na nahrávce z roku 1974 Stormbringer. Blackmore nebyl spokojený s výsledky a tak v roce 1975 opustil skupinu, aby si založil vlastní - Rainbow.
Mezera po odchodu Blackmora bya zaplněna Američanem Tommy Bolinem, ale následující album, z roku 1975 Come Taste the Band přes všechnu svojí kvalitu nebylo úspěsné mezi skalními fanoušky a nepřitáhlo žádné nové, zvláště poto, co se skupina odchýlila od charakteristického zvuku Deep Purple. Bolin měl problémy s drogami (heroin), které všechny problémy skupiny dělaly horšími. Po problematickém turné k uvedení Come Taste the Band, se skupina rozpadla. Tommy Bolin později zemřel v Miami na předávkování heroinem.
Později většina bývalých členů Deep Purple měli značný úspěch v mnoha kapelách, například v Rainbow.

[editovat] Opětné sjednocení

Roger Glover a Steve Morse v roce 2005 Roger Glover a Steve Morse v roce 2005
V roce 1980 jel Rod Evans turné se skupinou mladých hudebníků pod jménem Deep Purple. Protože byl jediný původní člen a byl trochu známý u většiny fanoušků, fanoušci i tisk se této skupiné vysmívali a byli označováni za podvod. Skupina měla několik koncertů v Mexiku a USA, než jim úřady zakázali používání tohoto jména.
Ale v roce 1984, osm let po rozpadu Deep Purple se ukutečnilo a opravdové a legální opětovné sjednocení. Bylo to oznámeno v pořadu rádia BBC The Friday Rock Show že klasické složení z konce sedmdesátých let - Blackmore, Gillan, Glover, Lord, a Paice spolu opět nahrávají. Skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Polydor a Mercury v Severní Americe. Album Perfect Strangers bylo vydáno v říjnu 1984 a turné následovalo, začínajíc na Novém Zélandu a pokračovalo svojí cestu kolek světa oklikou přes Evropu. Mělo ohromný úspěch.
Skupina nahrála The House of Blue Light v roce 1987 , živé album Nobody's Perfect. Zatímco ve Spojeném králoství byla vydána nová verze Hush k dvacetiletému výročí Deep Purple. V roce 1989, Ian Gillan byl vyhozen ze skupiny, kvůli svým neshodám s Blackmorem. Byl nahrazen zpěvákem Rainbow Joe Lynn Turnerem. Toto složení nahrálo pouze jedno album, Slaves & Masters (1990). Mnoho fanušků však chtělo zpět Gillana místo Turnera.
Krátce na to Lord, Paice a Glover tlačili na Turnera aby odešel a nahrávací společnost chtěla zpět Gillana. Blackmore ustoupil a klasické složení nahrálo The Battle Rages On v roce 1993. Během velice úspěšného turné po Evropě koncem roku 1993 napětí mezi Blackmorem a Gillanem opět narůstalo. Blackmore odešel v listopadu 1993, aby se už nikdy nevrátil. Byl přijat Joe Satriani takže se koncert (v Japonsku) v prosinci mohl konat. Satriani zůstal na evropské letní turné v roce 1994, ale ačkoliv mu bylo nabídnuto stále členství v kapele a on s ním souhlasil, tak kvůli již podepsaným kontraktům a nesouhlasu firmy se nemohl stát stálým členem Purple. Skupina po krátkém hledání lístečkovou metodou jednomyslně přijala Steva Morse z Dixie Dregs, aby definitivně nahradili Blackmora.
V létě 2001 díky zdravotním problémům dočasně opustil kapelu i Jon Lord. Poněvadž však bylo nutné odehrát smluvené koncerty v USA, Jon dostal za úkol vybrat svého zástupce. Jonova volba padla na Dona Aireyho. Poté, co byl Don na letních koncertech v USA i Evropě dobře přijat jak kapelou tak fanoušky, Jon se pravděpodobně definitivně rozhodl kapelu opustit a začít se věnovat milované vážné hudbě. Jon opustil kapelu definitivně po koncertech v Anglii v únoru 2002. Od 17. března 2002 je tedy složení Purple následující:
  • Ian Gillan - zpěv
  • Steve Morse - kytara
  • Don Airey - klávesy
  • Roger Glover - baskytara
  • Ian Paice - bicí

pink floyd

28. srpna 2008 v 18:41 |  Hudba
Slavn á anglická rocková skupina, jedna z nejvýznamnějších v historii populární hudby. Představitelé progresívního stylu, zpočátku vycházející z psychedelické vlny. Později řazeni i k artrocku.

S. Barrett (nar. 1946, vl. jm. Roger Barrett) předtím působil ve skupinách Geoff Hott And The Mottoes, Hollering Blues a ve folk. duu s D. Gilmourem. R. Waters (nar. 1944), R. Wright (nar. 1945) a N. Mason (nar. 1945) hrávali m.j. v R&B souborech Sigma 6, T-Set a Abdabs. Čtveřice Waters, Wright, Mason a Barrett se setkává na střední škole v Londýně v r. 1965. Na konci roku vznikají Pink Floyd (nejprve jako Pink Floyd Sound), když v počátcích se v souboru mihli i další hudebníci (Juliette Gale - voc, Keith Noble - voc, Clive Metcalf - bg, Bob Close - g).

Od února 1966 začínají vystupovat, přičemž se od R&B odklánějí k psychedelii (až v této době do kapely přišel Barrett). Rok poté vzniká 1. singl - Arnold Layne. Byl úspěšný, stejně jako druhý - See Emily Play. Úspěšné a později velmi ceněné je i 1. album. V lednu 1968 do skupiny přichází D. Gilmour (ze sk. Jokers Wild), zatímco Barrett (schyzofrenik závislý na LSD) v dubnu odchází a jistý čas nahrává sólově.

Ústřední skladatelskou postavou Pink Floyd se postupně stává R. Waters. Následují úspěšná alba "A Saucerful Of Secrets" (1968), "More" (1969) - film soundtrack k filmu Barbeta Schroedera a "Ummagumma" (1969). Skupina se stále více orientuje i na vizuální show. V r. 1970 skládají hudbu k filmu Michaela Antonioniho Zabriskie Point. V té době vychází i album "Atom Heart Mother" (1970), znamenající 1. místo v angl. hitparádě. Objevují se také sólové desky S. Barretta a R. Waterse. Úspěšné je také album "Meddle" (1971) a soundtrack k filmu B. Schroedera "Obscured By Clouds" (1972). V září 1972 má premiéru film Live In Pompeii.

Slavné album "Dark Side Of The Moon" (1973) dosahuje špičku amer. hitparády, zatímco v Anglii je "pouze" druhé. První místa na obou stranách Atlantiku obsazuje následující deska "Wish You Were Here" (1975). Velmi úspěšné je i album s orwellovskou tématikou - "Animals" (1977). V r. 1978 vycházejí sólové desky D. Gilmourovi i R. Wrightovi. N. Mason se v té době věnuje producentské práci. Watersovu osobní výpověď obsahující dvojalbum "The Wall" (1979) dosahuje 1. místo v americkém a třetí v angl. žebříčku. Z něho vybraný singl Another Brick In The Wall, Part II je první v USA i v Anglii. V r. 1980 skupinu opouští R. Wright (zaskakuje místo něho Michel Kamen). V r. 1982 má premiéru film The Wall.

Album "The Final Cut" (1983) opět obsadilo špičku angl. hitparády. V době jeho vydání odchází ze skupiny R. Waters (oficiálně v r. 1985) a pokračuje jako sólista. Pink Floyd obnovují činnost až v r. 1987 a ve trojici (David Gilmour, Nick Mason, Rick Wright) nahrávají úspěšné album "A Momentary Lapse Of Reason" (1987).
/*

Kam dál